Olda Říha - Každý můj text je příběh mého života. A o tom je rock!

18.05.2020

Text: Pepíno Sodomka

Zdá se to jako nedávno, když roku 1979 Katapult v písní nám nastínil svojí vizi světa v roce 2006, kdy si děti nebudou mít kde hrát.
Čas opravdu obrací stránky v kalendáři s rychlostí uragánu a právě dnes Olda Říha, kytarista a zpěvák této naší legendární rockové skupiny oslaví již své 72. narozeniny.

Pro mnohé z nás, českých rockerů v období našeho mládí byl Katapult doslova kult a těžko lze najít člověka, který by v té době neznal jeho songy, které se hrály všude, jak na bigbítech, tak i u táboráků.

Olda sám se rozhovořil o tom, co pro něho bigbít v dnešní době vlastně znamená v rozhovoru pro deník Dnes:
"Není to u nás tak, že vyjedeme na šňůru a po třech týdnech to skončí. My jsme na turné každý rok, jen vždycky změníme program. Každý rok přineseme něco nového a vždycky to drtíme o řád výš. Jsem pyšný na to, že všechno posouváme dál a nejsme nějakým vlastním revivalem."

Nejhorší prý pro něho je vybírat skladby, které na vystoupení zazní: 
"Problém Katapultu je v tom, že musíme vyřazovat písně. Dám si těch 160 písniček, které jsou všechny moje děti, před sebe, a vraždím je. Je to hrozné." 

Dědek a Olda
Dědek a Olda

Na koncertech Katapultu zní nové písně, ale chybět nesmějí ani osvědčené hity:
"Jsou písně, které musíme zahrát. Patří mezi ně třeba Smutná nevěsta, Hlupák váhá, Já nesnídám sám. Občas ale zkusíme nějaký hit nezahrát. Třeba už půl roku vůbec nedáváme Až. A nikdo si to vůbec neuvědomil. Je to takový rachot, že možná kdybychom vynechali třeba Vojin XY také by to šlo. Každý z fanoušků má jinou písničku, která se mu líbí, k níž má osobní vztah. Ti lidé ale ví, že kdybychom měli zahrát všechno, co by chtěli, tak tam jsme dva dny. Vždycky něco musíte vyřadit." konstatuje sám Olda.

Rovněž se vyjádřil, že klasická próza i poezie je teď pro něho velkou inspirací: 
"Té je všude miliarda. Je škoda, že jsem to zjistil až teď. Vždycky jsem měl sice štěstí na dobré textaře, ale uvědomil jsem si, že o tom, co cítím, dokáži napsat jedině já. Hodně čtu. Stačí mi třeba věta od Gellnera nebo od Shakespeara a námět na písničku je na světě. Důležité je, že já vlastně nepíšu text, ale příběh. Příběh mého života. O tom rock je. Všechny kapely, které za něco stály, dělaly právě tohle. V tom je ta pravda. Dneska nemůžete věřit ničemu a nikomu. Ale když třeba hrajeme Kladivo na život, tak vás to tak vcucne, že tomu prostě musíte věřit."  

Myslím, že je moc dobře, že Olda ustál několik úmrtí členů jeho kapely včetně odchodu věrného kamaráda Dědka a onu jednu z vlajkových lodí našeho bigbítu nenechal potopit a ona dál hrdě pluje v našich bigbítových vodách...
Jménem Rockmanie moc přeji moře let v pevném zdraví a s kytarou na krku, Oldo!!!

KATAPULT
KATAPULT