Oldřich Veselý - Když černý racek navždy odlétne...

17.01.2020

Text : Pepíno Sodomka 

Jsou tomu dva roky, kdy se 17. ledna roku 2018 navždy uzavřela životní cesta Oldřicha Veselého, hráče na klávesové nástroje, zpěváka, skladatele a jednoho z hlavních představitelů české art-rockové scény.

Jeho hudební dráha započala v letech 1969-1971, kdy byl členem brněnské rockové skupiny Great Music Factory, kterou také založil.
Poté mezi lety 1971 a 1973 působil ve skupině Atlantis.

Roku 1974 se stal členem skupiny Synkopy 61, se kterou spolupracoval již od roku 1967 a se kterou tehdy nahrál album Formule 1.
Již o rok později ale odešel do pražského M. efektu, kde působil až do roku 1979 a s nímž nahrál art rocková alba Svitanie a Svět hledačů.
Poté se vrátil zpět do Brna a v roce 1980 převzal vedení Synkop 61.
Kapelu přeladil na art rockovou vlnu, stal se hlavním zpěvákem a brzy následovala změna názvu na "Synkopy & Oldřich Veselý".
V průběhu 80. let vydaly Synkopy alba Sluneční hodiny, Křídlení, Zrcadla a Flying Time (exportní anglická verze Křídlení).
Poslední deska Dlouhá noc, ačkoliv byla opět nahraná se Synkopami, vyšla pod hlavičkou "Oldřich Veselý-Pavel Vrba". 

V roce 1990, kdy ukončily Synkopy svoji činnost, Oldřich  založil nahrávací studio a rovněž působil jako hudební skladatel pro TV a divadlo.

Od roku 2002 spolupracoval jako hostující zpěvák se skupinou U nás se svítí.
Ta se v roce 2005 přejmenovala na E-band a Veselý se stal jejím plnohodnotným členem.
S touto kapelou nahrál v roce 2011 album Restart.

Jeho odchod dnešního dne před dvěma lety zasáhl nejednoho rockera, majícího  český rock v srdíčku.
Oldřich byl nejen výborný hudebník, ale i skromný a dobrý člověk, jak nakonec řekl režisér  Břetislav Rychlík -  "Typický frajer a moravský řízek".

Na jeho pohřbu byla většina lidí byla v džínách, k čemuž je vyzvali Oldřichovi přátelé, protože on si rozhodně na žádné nažehlené obleky nepotrpěl.
Mluvil tam tehdy i bubeník skupiny Synkopy, Jirka Rybář a vzpomenul Oldřichova slova z období, kdy dostal "lano" od Radima Hladíka do jeho Blue Effectu, což Oldřich okomentoval, že kdyby to byl Gott, tak nejde, ale Hladík se odmítnout nedá!

Jedna z Veselého nejkrásnějších písní vypráví o černém rackovi.
Bohužel onen racek černý dál sní o duhách už dva roky tam nahoře v nebeských výškách,  kam posíláme velikou zdravici s  obrovským díkem, Oldřichu!