Václav Hrabě - Když obloha, po které láska pluje jako večernice opravdu zčerná...

05.03.2020

Text: Pepíno Sodomka

Dne  5. března 1965 se ukončila životní cesta samotným Bohem nadaného básníka Václava Hraběte, tedy si dnes od této smutné události připomínáme již 55. výročí.

Václav se narodil  13. června 1940 v  Příbrami a byl český básník a částečně prozaik, jeden z významných představitelů tzv. beat generation v tehdejším Československu.

Na gymnázium chodil v Hořovicích, maturoval v roce 1957. 
Studoval také český jazyk a dějepis na Pedagogickém institutu v Praze, který absolvoval v roce 1961.
Po absolutoriu nastoupil na vojnu a protože po odchodu do civilu nemohl sehnat v Praze zaměstnání pracoval jako pomocný dělník, vychovatel v učňovském internátě, knihovník v Městské lidové knihovně v Praze a také jako lektor poezie v časopise Tvář.
Teprve v říjnu 1964 našel Hrabě uplatnění ve vystudovaném oboru, a to jako zastupující učitel na ZDŠ v Praze 5.

Tvorba Václava Hraběte, stejně jako ostatních beatniků, úzce souvisela s jazzovou a bluesovou hudbou a sám se učil hrát na několik hudebních nástrojů, jako např. na klarinet a saxofon a také koncertoval se studentskými kapelami.

Zajímavostí z toho období je, že v roce 1965 se Václav osobně setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem a napsal s ním rozhovor.

Krutý osud mu však nedopřál dlouhou životní cestu, kdy ve věku pouhých 24 let  tragicky zemřel, když se nešťastnou náhodou otrávil oxidem uhelnatým.

Rockové publikum objevilo kouzlo veršů Václava na přelomu 70. a 80. let.
Stalo se tak díky Vladimíru Mišíkovi a skupině ETC, kteří některé jeho básně zhudebnili např. legendární hit "Variace na renesanční téma", dále "Ty II" a "Jam Session" vyšly na albu Etc...2 v roce 1980. 

Vladimír Mišík se ještě několikrát vrátil k jeho básním, např. na dalším svém albu ETC...3 v písni "Tma stéká do kaluží", jako i na svém posledním albu, nazvaném podle titulní skladby a básně Václava Hraběte  "Jednou tě potkám".

Určitě nejznámější zhudebněná Václavova báseň je "Variace na renesanční téma" aneb jak je lidově nazývaná "Láska je jako večernice".
Na její zhudebnění zavzpomínal Vladimír Mišík v rozhovoru pro Moderní dějiny takto:
"To už jsme začínali hrát jako ETC, ale neměli jsme kšefty. Takže jsme se domluvili s Vláďou Mertou, a začali jsme vystupovat jen se španělkami jako Čundrground. Najednou jsem ale zjistil, že ty bigbítový písničky, které mám, se takhle prostě nedají hrát. Začal jsem si proto tak trochu zrychleně psát na tohle hraní repertoár, a vytanuly mi na mysl i ty pomuchlaný papíry s Hrabětem. Opět jsem si je pročítal, to už se záměrem, že bych na ně zkusil najít nějaké akordy. Pomalinku to začalo vznikat, to bylo období asi tří měsíců poměrně intenzivního mapování, vymýšlení a vybírání. To bylo tak v letech 1972, 1973." 

Tento song se okamžitě stal obrovským hitem, například Jiří Černý napsal roku 1979 v Melodii:
"Mišík, jehož autorský rukopis už rozeznáváme od jiných, složil sám nebo s jinými sedm melodií, Variací na renesanční téma pak svou nejkrásnější. Působivější píseň už těžko letos vznikne."  

Nutno v návaznosti na Václava je dodat, že až mrazivou shodou okolností včera zemřel  Mirek Kovářík, který v šedesátých letech objevil a dodnes popularizoval poezii Václava Hraběte a z básníkovy pozůstalosti Kovářík uspořádal k vydání několik sbírek jako "Stop-time", "Blues v modré a bílé" a "Blues pro bláznivou holku".

Tento neúnavný propagátor moderní české poezie svého času na adresu Václava uvedl:
"Když psal Václav Hrabě verše o tom, že "náš život hoří jako svíce," nejspíš netušil, jak málo času mu zbývá. "Ano, je to vlastně jakýsi jeho epitaf. Mnohokrát mě napadlo, že právě tento verš by měl mít vytesaný na svém hrobě v Lochovicích." 

Je tomu 55 let, kdy uhasl plamen životní svíce Václava Hraběte, ale jeho krásné verše, které dokáží tak krásně hladit naše duše jsou tady s námi stále.

Děkujeme Václave!!!